Road trip po Evropě, část I.
Francie a Andorra
Z Monaka jsme zamířili do Cannes, kde jsme se chtěli… Asi projít po červeném koberci u festivalového paláce? Každopádně se tam zrovna konal nějaký jachtařský festival a tak jsme se tam jaksi nedostali. A tak nebyl čas ztrácet čas a pokračovali jsme dál na západ.
Marseille a Cassis
Abychom ten čas mohli ztrácet v Marseille, jak jsme zjistili navečer. V Marseille jsme jen prošli přístav, zastavili se na oběd, nakoupili pár suvenýrů, ale i tak jsme tam strávili snad věčnost a to díky nekonečným zácpám. V přístavu jsme totiž objevili reklamy na plavby do zátok poblíž Cassis a chtěli jsme je stihnout ještě ten den. Cassis je však království jednosměrek a ty tak úspěšně zmátly i naši navigaci, že jsme na zákazy začali kašlat a jeli si podle sebe. Bohužel k zálivům se autem nedá dojet a slunce se už moc dlouho zdržet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na západ slunce kousek na Cassis a poté se vydali hledat místo na přespání někam k Saint-Rémy-de-Provence.
Saint-Rémy-de-Provence, Orange a Pont du Gard
Saint-Rémy-de-Provence bylo pro změnu království trhů a ochutnávek všeho možného. Sýry, salámy, ovoce, něco jako turecký med. A samozřejmě levandule (tu jsme neochutnali). Z trhů jsme se vydali prohlédnout římské koloseum z 1. st. v Orange. A od kolosea poté k římskému akvaduktu Pont du Gard, ke kterému jsme se chtěli dostat zdarma tak, že nenavážeme oční kontakt s personálem u parkoviště. Jenže oni ho navázali s námi.
Saint-Guilhem-le-Désert a Pont du Diable
Poslední zastávkou dne bylo malé městečko Saint-Guilhem-le-Désert společně s mostem Pont du Diable. Odtud jsme se odebrali na pobřeží směrem ke Carcassonne, kde jsme chtěli přepsat na pláži. Nejdříve jsme dojeli někam, kde by Dexter mohl radostně házet mrtvoly do vody, což bylo město Bages, které toho s pobřežím nemělo moc společného. Nakonec jsme se dostali na pláž v Narbonne a konečně použili ten gril, co jsme s sebou celou dobu vezli.
Carcassonne
Při vstupu do pevnostního města Carcassonne se vstupné překvapivě neplatí, ale pokud máte zájem o prohlídku hradu, tak už platit musíte. Pokud tedy nejste občan EU do 26 let. Což mi o pár měsíců uniklo a paní u pokladny se nechtěla nechat ukecat. A tak jsem si při čekání na ostatní prošel celé město a podle jejich slov jsem udělal dobře, protože jsem toho stihl mnohem víc, než jen hradby. Jediné, co se mi zde nelíbilo, byla ta komerčnost a desítky obchodů se suvenýry.
Andorra
Přes Pyreneje jsme zamířili do hlavního města Andorry – Andorra la Vella. Někde u hranic jsme si užili pěknou kolonu a hned za hranicemi jsme zvolili placený tunel. Po cestě zpět se to ukázalo jako blbost, protože jsme se tak vyhnuli jen krátkému úseku serpentin a přišli tak o úžasnou horskou scenerii, protože za tunelem už se jelo jen údolím. Andorra la Vella se mi tak zalíbila, že bych v ní chtěl někdy nějakou dobu i bydlet. Mimochodem, v Monaku nám jeden muž v kavárně říkal, jak do Andorry nemáme jezdit, že to za to nestojí a že je hnusná. No, Andorra byla tím nejhezčím malým státem, který jsme během Eurotripu navštívili. Z Andorry vedou jen dvě cesty – zpět do Francie a do Španělska. Vzhledem ke kratší vzdálenosti na dálnici jsme zvolili stejnou cestu zpět. Jen jsme se tentokrát vyhnuli tunelu a užili si jízdu nad mraky při západu slunce.
Španělsko
Ano, pozdě v noci jsme dorazili do Španělska. A to proto, abychom… Abychom dojeli do San Sebastiánu, při hledání místa na nocleh se projeli kolem strašidelného majáku a nakonec skončili kousek od pláže a spali v autě (protože to k road tripu patří, že?). A ráno opět zpátky do Francie.
Francie
Hendaye
Do Hendaye jsem chtěl z jednoho důvodu – na bagety, na které jsem se těšil celé dva roky, co jsem tam byl naposled. Zároveň jsme potřebovali wifi pro najití ubytování v blízkosti oceánu někde u Hossegoru a Seignosse. Nebylo to zrovna jednoduché, protože to bylo drahé/bylo to daleko/lidi neodpovídali, ale nakonec se nám podařilo sehnat skvělé ubytování v Hossegoru.
Hossegor a Biarritz
Byl to krásný rodinný dům v borovicovém lese s bazénem a japonskou zahradou (Chceš kredit 20 $ na Airbnb? Tak klikej!). Majitelé, manželský pár, se o nás starali opravdu nadstandardně a hlavně byli velmi zcestovalí, takže jsme toho měli hodně k povídání. Strávili např. několik let v Libanonu nebo Japonsku, do kterého se zamilovali a my tak měli k dispozici pokoj s japonskými prvky. A proč Hossegor? Protože surfování a Surf-Trip.cz! Vlny tu mým (ne)schopnostem ale moc nesedly a ta ryba, co vás může zabít? Ostnatec, který dle Wikipedie zabil asi tak jednoho člověka. Každopádně bolest způsobená bodnutím není moc příjemná. Až pobřežní hlídka mi vysvětlila, o co šlo.
Gouffre de Padirac
Hossegor jsme opustili někdy odpoledne a vydali se zpátky na východ. Noc jsme strávili ve stanu poblíž Gouffre de Padirac, kam jsme se chystali další den. Gouffre de Padirac je propast a jeskyně, ve které se jezdí na lodičkách. Takže skoro jako Macocha. Jen to tam vypadalo trochu jako v Jurském parku.
Švýcarsko A Lichtenštejnsko
Ten den jsme dojeli do Saint-Julien-en-Genevois na hranicích se Švýcarskem, stan postavili na francouzské straně a na záchod jsme chodili do Švýcarska.
Ženeva
Ráno jsme na chvíli zavítali do Ženevy, podívali jsme se k OSN a Ženevskému jezeru a pak už nás čekalo projetí celého Švýcarska až do jeho nejvýchodnější části.
Lauterbrunnen
První zastávkou byl 297 metrů vysoký vodopád Staubbachfall v Lauterbrunnenu. Odtud jsme pokračovali k těm nejznámějším švýcarským vodopádům.
Rýnské vodopády
K Rýnským vodopádům jsme nejdříve dojeli z jižní strany, kde se nachází i vyhlídková plošina. Zde se překvapivě platí vstupné, zřejmě dřív, než vejdete do areálu zámku Laufen. To byste si ale nesměli myslet, že ty kasy tam jsou jen tak, nebo pro plavbu lodí. A jelikož nikdo nikde nekontroloval, dostali jsme se zdarma až dolů k vodě. Co na tom, že ty turnikety nám po cestě přišly divné, ale když byly dvířka pro vozíčkáře vedle nich otevřena, tak proč se nad tím pozastavovat. Ušetřili jsme tak aspoň 5 franků.
Poté jsme přejeli na severní stranu do Neuhausen am Rheinfall, kde se ale nedá k vodopádům dostat tak blízko. A právě po cestě tam nás poprvé zastavila policie, jelikož si asi všimla toho, jak na ně všichni čumíme, když jeli proti nám. Nebo je zaujala nepřipoutaná spolujezdkyně? Za chvíli byli za námi i s rozsvíceným majáčkem. Naštěstí to proběhlo jen jako běžná kontrola a bez pokuty, pobavili jsme se o našem tripu a když viděli nacpaný kufr, tak jsme ho ani nemuseli pořádně ukazovat.
Sankt Gallen
Od vodopádů jsme zamířili do naší cílové destinace – do St. Gallenu (česky prej Svatý Havel), kde nás ubytovala Kačka, která je tam tento semestr na Erasmu. Ze St. Gallenu jsem vlastně ani pořádně nic neviděl, ale za to jsem se podíval na jednu přednášku na univerzitě. V němčině.
Vaduz a Malbun
Ze St. Gallenu jsme si udělali výlet do posledního malého státu. Lichtenštejnsko (zkuste si to napsat dobře napoprvé) nabízí hlavně Vaduz a hory, ve kterých jsme si vybrali lyžařské středisko Malbun. Návštěvou Vaduzu jsme pravděpodobně navýšili jeho počet obyvatel o několik procent, podívali se na náměstí této hlavní lichtenštejnské vesnice a poté jsme raději vyjeli výš do hor. Kolem hradu, ve kterém sídlí knížecí rodina a je tak veřejnosti nepřístupný, přes spoustu dalších vesniček až do Malbunu.
A to bylo vše, dál už nás čekala jen cesta přes Německo bez plánovaných zastávek zpět do Brna. A trocha statistiky?
Ujeli jsme přes 6 000 km. Nafta nás stála necelých 13 000 Kč, na mýtném jsme zaplatili miliony. Ve stanu jsme spali 9x, z toho 3x v kempech. V autě jednou. Tři noci u přátel, dvě přes Airbnb, jednu v hotelu. 10 států za 17 dnů.
Road trip po Evropě, část I.
Francie a Andorra
Z Monaka jsme zamířili do Cannes, kde jsme se chtěli… Asi projít po červeném koberci u festivalového paláce? Každopádně se tam zrovna konal nějaký jachtařský festival a tak jsme se tam jaksi nedostali. A tak nebyl čas ztrácet čas a pokračovali jsme dál na západ.
Marseille a Cassis
Abychom ten čas mohli ztrácet v Marseille, jak jsme zjistili navečer. V Marseille jsme jen prošli přístav, zastavili se na oběd, nakoupili pár suvenýrů, ale i tak jsme tam strávili snad věčnost a to díky nekonečným zácpám. V přístavu jsme totiž objevili reklamy na plavby do zátok poblíž Cassis a chtěli jsme je stihnout ještě ten den. Cassis je však království jednosměrek a ty tak úspěšně zmátly i naši navigaci, že jsme na zákazy začali kašlat a jeli si podle sebe. Bohužel k zálivům se autem nedá dojet a slunce se už moc dlouho zdržet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na západ slunce kousek na Cassis a poté se vydali hledat místo na přespání někam k Saint-Rémy-de-Provence.
Saint-Rémy-de-Provence, Orange a Pont du Gard
Saint-Rémy-de-Provence bylo pro změnu království trhů a ochutnávek všeho možného. Sýry, salámy, ovoce, něco jako turecký med. A samozřejmě levandule (tu jsme neochutnali). Z trhů jsme se vydali prohlédnout římské koloseum z 1. st. v Orange. A od kolosea poté k římskému akvaduktu Pont du Gard, ke kterému jsme se chtěli dostat zdarma tak, že nenavážeme oční kontakt s personálem u parkoviště. Jenže oni ho navázali s námi.
Saint-Guilhem-le-Désert a Pont du Diable
Poslední zastávkou dne bylo malé městečko Saint-Guilhem-le-Désert společně s mostem Pont du Diable. Odtud jsme se odebrali na pobřeží směrem ke Carcassonne, kde jsme chtěli přepsat na pláži. Nejdříve jsme dojeli někam, kde by Dexter mohl radostně házet mrtvoly do vody, což bylo město Bages, které toho s pobřežím nemělo moc společného. Nakonec jsme se dostali na pláž v Narbonne a konečně použili ten gril, co jsme s sebou celou dobu vezli.
Carcassonne
Při vstupu do pevnostního města Carcassonne se vstupné překvapivě neplatí, ale pokud máte zájem o prohlídku hradu, tak už platit musíte. Pokud tedy nejste občan EU do 26 let. Což mi o pár měsíců uniklo a paní u pokladny se nechtěla nechat ukecat. A tak jsem si při čekání na ostatní prošel celé město a podle jejich slov jsem udělal dobře, protože jsem toho stihl mnohem víc, než jen hradby. Jediné, co se mi zde nelíbilo, byla ta komerčnost a desítky obchodů se suvenýry.
Andorra
Přes Pyreneje jsme zamířili do hlavního města Andorry – Andorra la Vella. Někde u hranic jsme si užili pěknou kolonu a hned za hranicemi jsme zvolili placený tunel. Po cestě zpět se to ukázalo jako blbost, protože jsme se tak vyhnuli jen krátkému úseku serpentin a přišli tak o úžasnou horskou scenerii, protože za tunelem už se jelo jen údolím. Andorra la Vella se mi tak zalíbila, že bych v ní chtěl někdy nějakou dobu i bydlet. Mimochodem, v Monaku nám jeden muž v kavárně říkal, jak do Andorry nemáme jezdit, že to za to nestojí a že je hnusná. No, Andorra byla tím nejhezčím malým státem, který jsme během Eurotripu navštívili. Z Andorry vedou jen dvě cesty – zpět do Francie a do Španělska. Vzhledem ke kratší vzdálenosti na dálnici jsme zvolili stejnou cestu zpět. Jen jsme se tentokrát vyhnuli tunelu a užili si jízdu nad mraky při západu slunce.
Španělsko
Ano, pozdě v noci jsme dorazili do Španělska. A to proto, abychom… Abychom dojeli do San Sebastiánu, při hledání místa na nocleh se projeli kolem strašidelného majáku a nakonec skončili kousek od pláže a spali v autě (protože to k road tripu patří, že?). A ráno opět zpátky do Francie.
Francie
Hendaye
Do Hendaye jsem chtěl z jednoho důvodu – na bagety, na které jsem se těšil celé dva roky, co jsem tam byl naposled. Zároveň jsme potřebovali wifi pro najití ubytování v blízkosti oceánu někde u Hossegoru a Seignosse. Nebylo to zrovna jednoduché, protože to bylo drahé/bylo to daleko/lidi neodpovídali, ale nakonec se nám podařilo sehnat skvělé ubytování v Hossegoru.
Hossegor a Biarritz
Byl to krásný rodinný dům v borovicovém lese s bazénem a japonskou zahradou (Chceš kredit 20 $ na Airbnb? Tak klikej!). Majitelé, manželský pár, se o nás starali opravdu nadstandardně a hlavně byli velmi zcestovalí, takže jsme toho měli hodně k povídání. Strávili např. několik let v Libanonu nebo Japonsku, do kterého se zamilovali a my tak měli k dispozici pokoj s japonskými prvky. A proč Hossegor? Protože surfování a Surf-Trip.cz! Vlny tu mým (ne)schopnostem ale moc nesedly a ta ryba, co vás může zabít? Ostnatec, který dle Wikipedie zabil asi tak jednoho člověka. Každopádně bolest způsobená bodnutím není moc příjemná. Až pobřežní hlídka mi vysvětlila, o co šlo.
Gouffre de Padirac
Hossegor jsme opustili někdy odpoledne a vydali se zpátky na východ. Noc jsme strávili ve stanu poblíž Gouffre de Padirac, kam jsme se chystali další den. Gouffre de Padirac je propast a jeskyně, ve které se jezdí na lodičkách. Takže skoro jako Macocha. Jen to tam vypadalo trochu jako v Jurském parku.
Švýcarsko A Lichtenštejnsko
Ten den jsme dojeli do Saint-Julien-en-Genevois na hranicích se Švýcarskem, stan postavili na francouzské straně a na záchod jsme chodili do Švýcarska.
Ženeva
Ráno jsme na chvíli zavítali do Ženevy, podívali jsme se k OSN a Ženevskému jezeru a pak už nás čekalo projetí celého Švýcarska až do jeho nejvýchodnější části.
Lauterbrunnen
První zastávkou byl 297 metrů vysoký vodopád Staubbachfall v Lauterbrunnenu. Odtud jsme pokračovali k těm nejznámějším švýcarským vodopádům.
Rýnské vodopády
K Rýnským vodopádům jsme nejdříve dojeli z jižní strany, kde se nachází i vyhlídková plošina. Zde se překvapivě platí vstupné, zřejmě dřív, než vejdete do areálu zámku Laufen. To byste si ale nesměli myslet, že ty kasy tam jsou jen tak, nebo pro plavbu lodí. A jelikož nikdo nikde nekontroloval, dostali jsme se zdarma až dolů k vodě. Co na tom, že ty turnikety nám po cestě přišly divné, ale když byly dvířka pro vozíčkáře vedle nich otevřena, tak proč se nad tím pozastavovat. Ušetřili jsme tak aspoň 5 franků.
Poté jsme přejeli na severní stranu do Neuhausen am Rheinfall, kde se ale nedá k vodopádům dostat tak blízko. A právě po cestě tam nás poprvé zastavila policie, jelikož si asi všimla toho, jak na ně všichni čumíme, když jeli proti nám. Nebo je zaujala nepřipoutaná spolujezdkyně? Za chvíli byli za námi i s rozsvíceným majáčkem. Naštěstí to proběhlo jen jako běžná kontrola a bez pokuty, pobavili jsme se o našem tripu a když viděli nacpaný kufr, tak jsme ho ani nemuseli pořádně ukazovat.
Sankt Gallen
Od vodopádů jsme zamířili do naší cílové destinace – do St. Gallenu (česky prej Svatý Havel), kde nás ubytovala Kačka, která je tam tento semestr na Erasmu. Ze St. Gallenu jsem vlastně ani pořádně nic neviděl, ale za to jsem se podíval na jednu přednášku na univerzitě. V němčině.
Vaduz a Malbun
Ze St. Gallenu jsme si udělali výlet do posledního malého státu. Lichtenštejnsko (zkuste si to napsat dobře napoprvé) nabízí hlavně Vaduz a hory, ve kterých jsme si vybrali lyžařské středisko Malbun. Návštěvou Vaduzu jsme pravděpodobně navýšili jeho počet obyvatel o několik procent, podívali se na náměstí této hlavní lichtenštejnské vesnice a poté jsme raději vyjeli výš do hor. Kolem hradu, ve kterém sídlí knížecí rodina a je tak veřejnosti nepřístupný, přes spoustu dalších vesniček až do Malbunu.
A to bylo vše, dál už nás čekala jen cesta přes Německo bez plánovaných zastávek zpět do Brna. A trocha statistiky?
Ujeli jsme přes 6 000 km. Nafta nás stála necelých 13 000 Kč, na mýtném jsme zaplatili miliony. Ve stanu jsme spali 9x, z toho 3x v kempech. V autě jednou. Tři noci u přátel, dvě přes Airbnb, jednu v hotelu. 10 států za 17 dnů.