Po návratu z Gruzie jsem se ani nestihl pořádně ohřát doma a už jsem zase vyrážel pryč. Tentokrát jsme měli s přáteli v plánu road trip po západní Evropě. Rakousko, Itálie, San Marino, Monako, Andorra, Španělsko, Francie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Německo. Jak to vše dopadlo?
Rakousko
Grüner See
První zastávkou v Rakousku bylo Grüner See, i když jsme z počátku zvažovali, zda tam jet kvůli množství vody. Na jaře a na začátku léta ho vyhledávají potápěči, kdy se mu zvýší hladina z tajícího sněhu a můžete tak proplouvat třeba kolem laviček, na které jsme si my mohli sednout. Nakonec stála návštěva rozhodně za to, i když vody zas tolik nebylo.
Hallstatt
Z Oberortu jsme pokračovali k Halštatskému jezeru, kde jsme chtěli strávit první noc. Parkoviště u jezera říkalo, že pře noc můžeme zůstat zdarma, ale stanovat nesmíme. Auto jsme zaparkovali tak, aby na něj nebylo vidět, postavili stan a zlikvidovali jídlo z domu, včetně gruzínského piva, které mi ještě zbývalo. V noci nás nečekalo dobré počasí, stan jsme nepostavili nejlíp a tak nám občas káplo na nos. Ráno naštěstí přestalo pršet kolem šesté a my tak stihli opustit parkoviště před dobou, kdy by se mělo platit. Na chvíli jsme se zastavili v Hallstattu a pak vyrazili do Werfenu.
Werfen
Ve Werfenu se nachází hrad Hohenwerfen, na který jsme si vyšlápli pěšky, abychom zjistili, že i vstup na nádvoří stojí 11 euro. No aspoň tam měli wifi, tak jsme zklidnili svůj absťák a pokračovali jsme do Alp omrknout Grossglockner.
Grossglockner
Zvolili jsme Grossglocknerskou vysokohorskou silnici, která byla skvělým zážitkem a za těch 35 euro určitě stála. Po ní se dá dojet až k ledovci Pasterze, který je hned pod Grossglocknerem. V Rakousku už nás nic nečekalo a na řadě byla Itálie.
Itálie a San Marino
Lago di Garda
Celá cesta přes Alpy byla plná úžasných scenérií, serpentin a vesniček, projeli jsme přes Cortinu d’Ampezzo do Trenta a začali se shánět po noclehu. Přes Airbnb se nám nepodařilo najít nic podle představ a tak jsme kolem půlnoci dorazili do kempu na severu Lago di Garda. Ráno jsme chtěli dojet na jih jezera do Peschiera del Garda a zvolili jsme super silnici, která lemuje jezero. Stejný nápad mělo asi milion dalších lidí, takže se cesta pěkně protáhla. Do večera jsme chtěli dorazit k Benátkám, které jsme měli v plánu na další den. Asi by to nebyl ten správný trip, aby se něco nepokazilo. Na dálnici u Verony si auto řeklo, že nás dál nepoveze a my tak strávili asi dvě hodiny na SOS odpočívadle, než pro nás přijela odtahovka.
Verona
Jediné štěstí bylo, že přímo ve Veroně byl servis Škodovky. Ujala se nás velmi příjemná a ochotná paní. Něco, s čím byste se u nás nejspíš nesetkali. Zařídila s námi vše potřebné a pomohla najít levné ubytování. Hotel pár kroků od servisu. Docela změna oproti stanu. Ne že bychom si nedokázali najít ubytování sami, ale ve Veroně zrovna nebylo k dispozici nic za přijatelnou cenu. A to jsme ani neměli jisté, do kdy bude auto opraveno a hrozilo nám, že bez něj budeme přes víkend. Jediné řešení by bylo půjčit si auto a neztrácet víkend v jednom městě.
Páteční dopoledne jsme tak využili k prohlídce města a nebyla to vůbec špatná neplánovaná zastávka. A čekala na nás i dobrá zpráva – auto bude opraveno odpoledne.
Benátky
K Benátkám jsme dorazili večer, přespali poblíž v kempu a ráno jsme busem vyrazili na ostrovy. Jelikož jsme si lístek na MHD kupovali až u řidiče, tak nás to možná vyšlo dráž, než v případě parkování přímo v Benátkách. Udělali jsme si okruh stylem jdi s davem a odpoledne opět vyrazili na další cestu – na jih do Rimini, což mělo být naše stanoviště před návštěvou San Marina. Kemp jsme si nakonec našli kousek dál v Riccione, při koupání si užili doteky medúz a místního hotelového vyhazovače, podle kterého byla zrovna ta část naprosto prázdné pláže soukromá.
San Marino
Určitě by bylo hrozně super vyrazit do San Marina už na východ slunce, ale spánek je spánek. I tak jsme dorazili v době, kdy se město začínalo teprve probouzet a na Monte Titano tak nebyli téměř žádní turisté. Na hoře se nacházejí celkem tři pevnosti, které nikdy nebyly dobyty – La Fratta, La Guaita a La Montale, do které vede vchod z podzemí a sloužila jako věznice. Mimochodem, věděli jste, že Velká cena San Marina F1 se nejezdila v San Marinu, ale kousek dál v italské Imole? Název získala jen protože Itálie již jednu VC měla.
Cinque Terre
Ze San Marina jsme vyrazili na západní pobřeží do regionu Cinque Terre (takže jsme vynechali Florencii i Pisu), který leží mezi městy La Spezia a Janov. Cinque Terre je proslulé malými barevnými vesničkami na pobřeží, do kterých se autem přímo nedostanete, to je povoleno jen místním. Nezbývá tak nic jiného, než zaparkovat na okraji a troch se projít. Tyto vesničky jsme navštívili celkem tři, a to Riomaggiore, Cornigliu a Vernazzu.
Noc jsme chtěli strávit v Janově přes Couchsurfing, ale nikdo neměl možnost přijmout čtyři osoby. Nakonec vyhrál docela bláznivý nápad jet až do Francie, kde je stanování mimo kempy povoleno.
Francie a Monako
Čekala nás tak asi čtyřhodinová cesta a za hranice jsme dorazili kolem půlnoci. Ve francouzském Mentonu jsme si chtěli postavit stan na pěkném travnatém plácku, ale místní policie nám to nedoporučila (rozuměj zakázala, aby z toho neměli problém) a poslala nás na nějaké místo dál po cestě, které jsme stejně nenašli. Dostali jsme se až na docela skrytou pláž těsně před Monakem a kolem druhé šli spát.
Monako
Další den nás čekala návštěva Monaka, kde jsme měli domluveno i přespání. Chvíli jsme dali relax v bazénu a odpoledne si prošli téměř celé Monako – pláž Larvotto, japonskou zahradu, přístav Hercule, Monaco-Ville s Knížecím palácem, katedrálu sv. Mikuláše a kasíno Monte Carlo.
Který malý stát byl z Eurotripu nejhezčí, jaká ryba vás může zabít při surfování ve Francii a kde nás poprvé zastavila policie? Dozvíte se v dalším článku.
Road trip po Evropě, část II.
Po návratu z Gruzie jsem se ani nestihl pořádně ohřát doma a už jsem zase vyrážel pryč. Tentokrát jsme měli s přáteli v plánu road trip po západní Evropě. Rakousko, Itálie, San Marino, Monako, Andorra, Španělsko, Francie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Německo. Jak to vše dopadlo?
Rakousko
Grüner See
První zastávkou v Rakousku bylo Grüner See, i když jsme z počátku zvažovali, zda tam jet kvůli množství vody. Na jaře a na začátku léta ho vyhledávají potápěči, kdy se mu zvýší hladina z tajícího sněhu a můžete tak proplouvat třeba kolem laviček, na které jsme si my mohli sednout. Nakonec stála návštěva rozhodně za to, i když vody zas tolik nebylo.
Hallstatt
Z Oberortu jsme pokračovali k Halštatskému jezeru, kde jsme chtěli strávit první noc. Parkoviště u jezera říkalo, že pře noc můžeme zůstat zdarma, ale stanovat nesmíme. Auto jsme zaparkovali tak, aby na něj nebylo vidět, postavili stan a zlikvidovali jídlo z domu, včetně gruzínského piva, které mi ještě zbývalo. V noci nás nečekalo dobré počasí, stan jsme nepostavili nejlíp a tak nám občas káplo na nos. Ráno naštěstí přestalo pršet kolem šesté a my tak stihli opustit parkoviště před dobou, kdy by se mělo platit. Na chvíli jsme se zastavili v Hallstattu a pak vyrazili do Werfenu.
Werfen
Ve Werfenu se nachází hrad Hohenwerfen, na který jsme si vyšlápli pěšky, abychom zjistili, že i vstup na nádvoří stojí 11 euro. No aspoň tam měli wifi, tak jsme zklidnili svůj absťák a pokračovali jsme do Alp omrknout Grossglockner.
Grossglockner
Zvolili jsme Grossglocknerskou vysokohorskou silnici, která byla skvělým zážitkem a za těch 35 euro určitě stála. Po ní se dá dojet až k ledovci Pasterze, který je hned pod Grossglocknerem. V Rakousku už nás nic nečekalo a na řadě byla Itálie.
Itálie a San Marino
Lago di Garda
Celá cesta přes Alpy byla plná úžasných scenérií, serpentin a vesniček, projeli jsme přes Cortinu d’Ampezzo do Trenta a začali se shánět po noclehu. Přes Airbnb se nám nepodařilo najít nic podle představ a tak jsme kolem půlnoci dorazili do kempu na severu Lago di Garda. Ráno jsme chtěli dojet na jih jezera do Peschiera del Garda a zvolili jsme super silnici, která lemuje jezero. Stejný nápad mělo asi milion dalších lidí, takže se cesta pěkně protáhla. Do večera jsme chtěli dorazit k Benátkám, které jsme měli v plánu na další den. Asi by to nebyl ten správný trip, aby se něco nepokazilo. Na dálnici u Verony si auto řeklo, že nás dál nepoveze a my tak strávili asi dvě hodiny na SOS odpočívadle, než pro nás přijela odtahovka.
Verona
Jediné štěstí bylo, že přímo ve Veroně byl servis Škodovky. Ujala se nás velmi příjemná a ochotná paní. Něco, s čím byste se u nás nejspíš nesetkali. Zařídila s námi vše potřebné a pomohla najít levné ubytování. Hotel pár kroků od servisu. Docela změna oproti stanu. Ne že bychom si nedokázali najít ubytování sami, ale ve Veroně zrovna nebylo k dispozici nic za přijatelnou cenu. A to jsme ani neměli jisté, do kdy bude auto opraveno a hrozilo nám, že bez něj budeme přes víkend. Jediné řešení by bylo půjčit si auto a neztrácet víkend v jednom městě.
Páteční dopoledne jsme tak využili k prohlídce města a nebyla to vůbec špatná neplánovaná zastávka. A čekala na nás i dobrá zpráva – auto bude opraveno odpoledne.
Benátky
K Benátkám jsme dorazili večer, přespali poblíž v kempu a ráno jsme busem vyrazili na ostrovy. Jelikož jsme si lístek na MHD kupovali až u řidiče, tak nás to možná vyšlo dráž, než v případě parkování přímo v Benátkách. Udělali jsme si okruh stylem jdi s davem a odpoledne opět vyrazili na další cestu – na jih do Rimini, což mělo být naše stanoviště před návštěvou San Marina. Kemp jsme si nakonec našli kousek dál v Riccione, při koupání si užili doteky medúz a místního hotelového vyhazovače, podle kterého byla zrovna ta část naprosto prázdné pláže soukromá.
San Marino
Určitě by bylo hrozně super vyrazit do San Marina už na východ slunce, ale spánek je spánek. I tak jsme dorazili v době, kdy se město začínalo teprve probouzet a na Monte Titano tak nebyli téměř žádní turisté. Na hoře se nacházejí celkem tři pevnosti, které nikdy nebyly dobyty – La Fratta, La Guaita a La Montale, do které vede vchod z podzemí a sloužila jako věznice. Mimochodem, věděli jste, že Velká cena San Marina F1 se nejezdila v San Marinu, ale kousek dál v italské Imole? Název získala jen protože Itálie již jednu VC měla.
Cinque Terre
Ze San Marina jsme vyrazili na západní pobřeží do regionu Cinque Terre (takže jsme vynechali Florencii i Pisu), který leží mezi městy La Spezia a Janov. Cinque Terre je proslulé malými barevnými vesničkami na pobřeží, do kterých se autem přímo nedostanete, to je povoleno jen místním. Nezbývá tak nic jiného, než zaparkovat na okraji a troch se projít. Tyto vesničky jsme navštívili celkem tři, a to Riomaggiore, Cornigliu a Vernazzu.
Noc jsme chtěli strávit v Janově přes Couchsurfing, ale nikdo neměl možnost přijmout čtyři osoby. Nakonec vyhrál docela bláznivý nápad jet až do Francie, kde je stanování mimo kempy povoleno.
Francie a Monako
Čekala nás tak asi čtyřhodinová cesta a za hranice jsme dorazili kolem půlnoci. Ve francouzském Mentonu jsme si chtěli postavit stan na pěkném travnatém plácku, ale místní policie nám to nedoporučila (rozuměj zakázala, aby z toho neměli problém) a poslala nás na nějaké místo dál po cestě, které jsme stejně nenašli. Dostali jsme se až na docela skrytou pláž těsně před Monakem a kolem druhé šli spát.
Monako
Další den nás čekala návštěva Monaka, kde jsme měli domluveno i přespání. Chvíli jsme dali relax v bazénu a odpoledne si prošli téměř celé Monako – pláž Larvotto, japonskou zahradu, přístav Hercule, Monaco-Ville s Knížecím palácem, katedrálu sv. Mikuláše a kasíno Monte Carlo.
Který malý stát byl z Eurotripu nejhezčí, jaká ryba vás může zabít při surfování ve Francii a kde nás poprvé zastavila policie? Dozvíte se v dalším článku.
Road trip po Evropě, část II.