RECENZE HOSTELU: The Circle Hostel Baler, Filipíny

PROČ BALER?

Baler je místem, kde se poprvé objevil surfing na Filipínách. A to díky filmařům válečného snímku Apocalypse Now, kteří tam po natáčení zanechali surfy a místní se tak mohli začít učit. Časem se tak z Baleru stala surfařská destinace, kde se také pořádají závody. V The Circle Hostel jsem strávil jen jeden celý den a dvě noci kvůli tomu, že jsem musel odletět z Filipín. Rozhodně to tam ale stojí za delší návštěvu.

THE CIRCLE HOSTEL

The Circle Hostel je síť hostelů na ostrově Luzon, které se nacházejí v surfařských destinacích. Mimo Baler jde o Zambales a La Union.

[fac_icon icon=”globe” color=”#ff5353″ color_hover=”#000000″]|[fac_icon icon=”facebook-official” color=”#ff5353″ color_hover=”#000000″]|[fac_icon icon=”instagram” color=”#ff5353″ color_hover=”#000000″]
[fac_icon icon=”map-marker” color=”#ff5353″ color_hover=”#ff5353″] Buton Street, Brgy. Sabang, Aurora, Baler, Filipíny
[fac_icon icon=”phone” color=”#ff5353″ color_hover=”#ff5353″] +63 917 501

PERSONÁL, ZAŘÍZENÍ A ATMOSFÉRA

Při pobytu se budete cítit opravdu příjemně a budete obklopeni přátelskou atmosférou ze strany personálu či dalších cestovatelů, kteří sem také zamířili hlavně za surfováním. Personál rád poradí s aktuálními podmínkami pro surfování, výlety po okolí či dopravou do Manily. Parťáky na surfování (ze Švédska a Filipín) jsem si v hostelu našel hned ráno a tak to ve vlnách nebyla žádná nuda, i když mi to ten den zrovna nešlo. Ale jak se říká v hostelu „The best surfer out there is the one having most fun!“. A to se povedlo. Velmi se mi líbil barevný interiér plný kreseb od kreativních cestovatelů. Můžete jej obohatit i o své dílo! Já se k tomu nestihl dostat, tak snad příště.

Ubytovat se můžete v klasickém společném pokoji se třemi palandami. Každá je vybavena moskytiérami pro klidnou noc bez nechtěných návštěvníků a pokoje disponují skříňkami, zámek však musíte mít vlastní. V nabídce je i možnost dívčího pokoje. Dalšími variantami jsou pokoje pro dva či spaní v hamaku. V okolí se nachází bary, které vás díky hlasité hudbě a karaoke nenechají moc vyspat, určitě si tedy vezměte špunty do uší. Další nevýhodou pokojů je absence elektrických zásuvek, ty ale naleznete ve společných prostorech v dostatečném množství. Ceny ubytování a dostupnost zjistíte na http://www.baler.thecirclehostel.com/#reservation.

Uklizené a čisté sprchy s toaletami jsou společné pro všechny hosty, jsou však rozděleny na muže a ženy. Rozhodně si tu můžete dopřát sprchu s teplou vodou!

Pokud si chcete uvařit vlastní jídlo, máte možnost v zařízené kuchyňce, jen si po sobě nezapomeňte uklidit. Pro odpočinek pak můžete využít hamaky, místo se sedacími pytli hned u malé skatovací U rampy anebo si můžete po schodech vylézt do prostorné chill zóny plné sedacích pytlů, hamaků a stolků. V obou místech je dostatek elektrických zásuvek. WiFi tu nehledejte, budete si muset vystačit s vlastními mobilními daty.

V ceně ubytování je snídaně, která se podává od 6:30 (surfaři přece musejí vstávat brzy) a jde o pečivo s arašídovým máslem a banány. Zdarma je k dispozici pitná voda, takže se nemusíte starat o kupování lahví. Rádi vám také připraví kávu a na recepci si můžete zakoupit další občerstvení z aktuální nabídky.

Jelikož se jedná o surfařský hostel, tak je samozřejmostí půjčovna surfů a nabídka lekcí s instruktory. V době mého pobytu vyšel surf na 200 pesos za hodinu a lekce na 350 pesos za hodinu.

SURFOVÁNÍ A OKOLÍ

Jak jsem již psal, hlavní aktivitou v Baleru je surfování. Hlavní sezóna je říjen–duben, ale surfování je možné po celý rok. Pokud neseženete požadované vybavení v hostelu, můžete si jej půjčit v jiných místech, kterých je u pláže dostatek. Na pláž Sabang je to jen pár kroků a v okolí najdete celkem čtyři spoty: Sabang Beach (beach break, vhodný pro začátečníky), Cemento Beach (reef break, pro pokročilé), Charlie’s Point (beach break) a Lindy’s Point (rivermouth break).

A pokud nesurfujete, můžete navštívit třeba 65 m vysoký fíkovník banyán v Auroře (Giant Balete tree, Millenium tree), Ditumabo Mother vodopády, prozkoumávat okolní pláže, nebo se vydat na túru do přilehlých hor.

JAK SE DOSTAT DO BALERU

V Manile vezměte autobus na autobusovém nádraží Cubao (terminálů je v okolí více podle autobusových společností). Přímé spojení by měla nabízet pouze společnost Genesis, a to v nepříliš příjemné časy: pět spojů mezi 0:30 a 5:30. Místa si můžete rezervovat online na https://www.pinoytravel.com.ph/ (nejpozději 3 dny před odjezdem), cena je kolem 700 pesos a jako odjezdové místo zadejte Cubao Quezon City, Metro Manila a příjezdové Baler, Aurora. Do Baleru se ale dostanete i během dne. Opět z jednoto z terminálů v Cubao, nebo Pasay (já jsem jel se společností Five Star za 185 pesos, ale měl by tam jezdit Victory Liner a Baliwag Transit) do města Cabanatuan, Nueva Ejica, kde přestoupíte na shuttle bus/dodávku do Baleru za 200 pesos. Prostě se zeptejte řidiče nebo místních. Z autobusového terminálu v Baleru si do hostelu vezměte tricykl, cena je 15 pesos.

Z Baleru do Manily jede také pět přímých spojů. První ve 4:30 a poslední v 15:30. Lístek je také možné koupit předem v autobusovém terminálu v Baleru. A nebo to můžete opět udělat s přestupem v Cabanatuanu.

 

Road trip po Evropě, část II.

Road trip po Evropě, část I.

FRANCIE A ANDORRA

Z Monaka jsme zamířili do Cannes, kde jsme se chtěli… Asi projít po červeném koberci u festivalového paláce? Každopádně se tam zrovna konal nějaký jachtařský festival a tak jsme se tam jaksi nedostali. A tak nebyl čas ztrácet čas a pokračovali jsme dál na západ.

Marseille a Cassis

Abychom ten čas mohli ztrácet v Marseille, jak jsme zjistili navečer. V Marseille jsme jen prošli přístav, zastavili se na oběd, nakoupili pár suvenýrů, ale i tak jsme tam strávili snad věčnost a to díky nekonečným zácpám. V přístavu jsme totiž objevili reklamy na plavby do zátok poblíž Cassis a chtěli jsme je stihnout ještě ten den. Cassis je však království jednosměrek a ty tak úspěšně zmátly i naši navigaci, že jsme na zákazy začali kašlat a jeli si podle sebe. Bohužel k zálivům se autem nedá dojet a slunce se už moc dlouho zdržet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na západ slunce kousek na Cassis a poté se vydali hledat místo na přespání někam k Saint-Rémy-de-Provence.

Saint-Rémy-de-Provence, Orange a Pont du Gard

Saint-Rémy-de-Provence bylo pro změnu království trhů a ochutnávek všeho možného. Sýry, salámy, ovoce, něco jako turecký med. A samozřejmě levandule (tu jsme neochutnali). Z trhů jsme se vydali prohlédnout římské koloseum z 1. st. v Orange. A od kolosea poté k římskému akvaduktu Pont du Gard, ke kterému jsme se chtěli dostat zdarma tak, že nenavážeme oční kontakt s personálem u parkoviště. Jenže oni ho navázali s námi.

Saint-Guilhem-le-Désert a Pont du Diable

Poslední zastávkou dne bylo malé městečko Saint-Guilhem-le-Désert společně s mostem Pont du Diable. Odtud jsme se odebrali na pobřeží směrem ke Carcassonne, kde jsme chtěli přepsat na pláži. Nejdříve jsme dojeli někam, kde by Dexter mohl radostně házet mrtvoly do vody, což bylo město Bages, které toho s pobřežím nemělo moc společného. Nakonec jsme se dostali na pláž v Narbonne a konečně použili ten gril, co jsme s sebou celou dobu vezli.

Carcassonne

Při vstupu do pevnostního města Carcassonne se vstupné překvapivě neplatí, ale pokud máte zájem o prohlídku hradu, tak už platit musíte. Pokud tedy nejste občan EU do 26 let. Což mi o pár měsíců uniklo a paní u pokladny se nechtěla nechat ukecat. A tak jsem si při čekání na ostatní prošel celé město a podle jejich slov jsem udělal dobře, protože jsem toho stihl mnohem víc, než jen hradby. Jediné, co se mi zde nelíbilo, byla ta komerčnost a desítky obchodů se suvenýry.

Andorra

Přes Pyreneje jsme zamířili do hlavního města Andorry – Andorra la Vella. Někde u hranic jsme si užili pěknou kolonu a hned za hranicemi jsme zvolili placený tunel. Po cestě zpět se to ukázalo jako blbost, protože jsme se tak vyhnuli jen krátkému úseku serpentin a přišli tak o úžasnou horskou scenerii, protože za tunelem už se jelo jen údolím. Andorra la Vella se mi tak zalíbila, že bych v ní chtěl někdy nějakou dobu i bydlet. Mimochodem, v Monaku nám jeden muž v kavárně říkal, jak do Andorry nemáme jezdit, že to za to nestojí a že je hnusná. No, Andorra byla tím nejhezčím malým státem, který jsme během Eurotripu navštívili. Z Andorry vedou jen dvě cesty – zpět do Francie a do Španělska. Vzhledem ke kratší vzdálenosti na dálnici jsme zvolili stejnou cestu zpět. Jen jsme se tentokrát vyhnuli tunelu a užili si jízdu nad mraky při západu slunce.

ŠPANĚLSKO

Ano, pozdě v noci jsme dorazili do Španělska. A to proto, abychom… Abychom dojeli do San Sebastiánu, při hledání místa na nocleh se projeli kolem strašidelného majáku a nakonec skončili kousek od pláže a spali v autě (protože to k road tripu patří, že?). A ráno opět zpátky do Francie.

FRANCIE

Hendaye

Do Hendaye jsem chtěl z jednoho důvodu – na bagety, na které jsem se těšil celé dva roky, co jsem tam byl naposled. Zároveň jsme potřebovali wifi pro najití ubytování v blízkosti oceánu někde u Hossegoru a Seignosse. Nebylo to zrovna jednoduché, protože to bylo drahé/bylo to daleko/lidi neodpovídali, ale nakonec se nám podařilo sehnat skvělé ubytování v Hossegoru.

Hossegor a Biarritz

Byl to krásný rodinný dům v borovicovém lese s bazénem a japonskou zahradou (Chceš kredit 20 $ na Airbnb? Tak klikej!). Majitelé, manželský pár, se o nás starali opravdu nadstandardně a hlavně byli velmi zcestovalí, takže jsme toho měli hodně k povídání. Strávili např. několik let v Libanonu nebo Japonsku, do kterého se zamilovali a my tak měli k dispozici pokoj s japonskými prvky. A proč Hossegor? Protože surfování a Surf-Trip.cz! Vlny tu mým (ne)schopnostem ale moc nesedly a ta ryba, co vás může zabít? Ostnatec, který dle Wikipedie zabil asi tak jednoho člověka. Každopádně bolest způsobená bodnutím není moc příjemná. Až pobřežní hlídka mi vysvětlila, o co šlo.

Gouffre de Padirac

Hossegor jsme opustili někdy odpoledne a vydali se zpátky na východ. Noc jsme strávili ve stanu poblíž Gouffre de Padirac, kam jsme se chystali další den. Gouffre de Padirac je propast a jeskyně, ve které se jezdí na lodičkách. Takže skoro jako Macocha. Jen to tam vypadalo trochu jako v Jurském parku.

ŠVÝCARSKO A LICHTENŠTEJNSKO

Ten den jsme dojeli do Saint-Julien-en-Genevois na hranicích se Švýcarskem, stan postavili na francouzské straně a na záchod jsme chodili do Švýcarska.

Ženeva

Ráno jsme na chvíli zavítali do Ženevy, podívali jsme se k OSN a Ženevskému jezeru a pak už nás čekalo projetí celého Švýcarska až do jeho nejvýchodnější části.

Lauterbrunnen

První zastávkou byl 297 metrů vysoký vodopád Staubbachfall v Lauterbrunnenu. Odtud jsme pokračovali k těm nejznámějším švýcarským vodopádům.

Rýnské vodopády

K Rýnským vodopádům jsme nejdříve dojeli z jižní strany, kde se nachází i vyhlídková plošina. Zde se překvapivě platí vstupné, zřejmě dřív, než vejdete do areálu zámku Laufen. To byste si ale nesměli myslet, že ty kasy tam jsou jen tak, nebo pro plavbu lodí. A jelikož nikdo nikde nekontroloval, dostali jsme se zdarma až dolů k vodě. Co na tom, že ty turnikety nám po cestě přišly divné, ale když byly dvířka pro vozíčkáře vedle nich otevřena, tak proč se nad tím pozastavovat. Ušetřili jsme tak aspoň 5 franků.

Poté jsme přejeli na severní stranu do Neuhausen am Rheinfall, kde se ale nedá k vodopádům dostat tak blízko. A právě po cestě tam nás poprvé zastavila policie, jelikož si asi všimla toho, jak na ně všichni čumíme, když jeli proti nám. Nebo je zaujala nepřipoutaná spolujezdkyně? Za chvíli byli za námi i s rozsvíceným majáčkem. Naštěstí to proběhlo jen jako běžná kontrola a bez pokuty, pobavili jsme se o našem tripu a když viděli nacpaný kufr, tak jsme ho ani nemuseli pořádně ukazovat.

Sankt Gallen

Od vodopádů jsme zamířili do naší cílové destinace – do St. Gallenu (česky prej Svatý Havel), kde nás ubytovala Kačka, která je tam tento semestr na Erasmu. Ze St. Gallenu jsem vlastně ani pořádně nic neviděl, ale za to jsem se podíval na jednu přednášku na univerzitě. V němčině.

Vaduz a Malbun

Ze St. Gallenu jsme si udělali výlet do posledního malého státu. Lichtenštejnsko (zkuste si to napsat dobře napoprvé) nabízí hlavně Vaduz a hory, ve kterých jsme si vybrali lyžařské středisko Malbun. Návštěvou Vaduzu jsme pravděpodobně navýšili jeho počet obyvatel o několik procent, podívali se na náměstí této hlavní lichtenštejnské vesnice a poté jsme raději vyjeli výš do hor. Kolem hradu, ve kterém sídlí knížecí rodina a je tak veřejnosti nepřístupný, přes spoustu dalších vesniček až do Malbunu.

A to bylo vše, dál už nás čekala jen cesta přes Německo bez plánovaných zastávek zpět do Brna. A trocha statistiky?

Ujeli jsme přes 6 000 km. Nafta nás stála necelých 13 000 Kč, na mýtném jsme zaplatili miliony. Ve stanu jsme spali 9x, z toho 3x v kempech. V autě jednou. Tři noci u přátel, dvě přes Airbnb, jednu v hotelu. 10 států za 17 dnů.