Road trip po Evropě, část II.

Road trip po Evropě, část I.

FRANCIE A ANDORRA

Z Monaka jsme zamířili do Cannes, kde jsme se chtěli… Asi projít po červeném koberci u festivalového paláce? Každopádně se tam zrovna konal nějaký jachtařský festival a tak jsme se tam jaksi nedostali. A tak nebyl čas ztrácet čas a pokračovali jsme dál na západ.

Marseille a Cassis

Abychom ten čas mohli ztrácet v Marseille, jak jsme zjistili navečer. V Marseille jsme jen prošli přístav, zastavili se na oběd, nakoupili pár suvenýrů, ale i tak jsme tam strávili snad věčnost a to díky nekonečným zácpám. V přístavu jsme totiž objevili reklamy na plavby do zátok poblíž Cassis a chtěli jsme je stihnout ještě ten den. Cassis je však království jednosměrek a ty tak úspěšně zmátly i naši navigaci, že jsme na zákazy začali kašlat a jeli si podle sebe. Bohužel k zálivům se autem nedá dojet a slunce se už moc dlouho zdržet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na západ slunce kousek na Cassis a poté se vydali hledat místo na přespání někam k Saint-Rémy-de-Provence.

Saint-Rémy-de-Provence, Orange a Pont du Gard

Saint-Rémy-de-Provence bylo pro změnu království trhů a ochutnávek všeho možného. Sýry, salámy, ovoce, něco jako turecký med. A samozřejmě levandule (tu jsme neochutnali). Z trhů jsme se vydali prohlédnout římské koloseum z 1. st. v Orange. A od kolosea poté k římskému akvaduktu Pont du Gard, ke kterému jsme se chtěli dostat zdarma tak, že nenavážeme oční kontakt s personálem u parkoviště. Jenže oni ho navázali s námi.

Saint-Guilhem-le-Désert a Pont du Diable

Poslední zastávkou dne bylo malé městečko Saint-Guilhem-le-Désert společně s mostem Pont du Diable. Odtud jsme se odebrali na pobřeží směrem ke Carcassonne, kde jsme chtěli přepsat na pláži. Nejdříve jsme dojeli někam, kde by Dexter mohl radostně házet mrtvoly do vody, což bylo město Bages, které toho s pobřežím nemělo moc společného. Nakonec jsme se dostali na pláž v Narbonne a konečně použili ten gril, co jsme s sebou celou dobu vezli.

Carcassonne

Při vstupu do pevnostního města Carcassonne se vstupné překvapivě neplatí, ale pokud máte zájem o prohlídku hradu, tak už platit musíte. Pokud tedy nejste občan EU do 26 let. Což mi o pár měsíců uniklo a paní u pokladny se nechtěla nechat ukecat. A tak jsem si při čekání na ostatní prošel celé město a podle jejich slov jsem udělal dobře, protože jsem toho stihl mnohem víc, než jen hradby. Jediné, co se mi zde nelíbilo, byla ta komerčnost a desítky obchodů se suvenýry.

Andorra

Přes Pyreneje jsme zamířili do hlavního města Andorry – Andorra la Vella. Někde u hranic jsme si užili pěknou kolonu a hned za hranicemi jsme zvolili placený tunel. Po cestě zpět se to ukázalo jako blbost, protože jsme se tak vyhnuli jen krátkému úseku serpentin a přišli tak o úžasnou horskou scenerii, protože za tunelem už se jelo jen údolím. Andorra la Vella se mi tak zalíbila, že bych v ní chtěl někdy nějakou dobu i bydlet. Mimochodem, v Monaku nám jeden muž v kavárně říkal, jak do Andorry nemáme jezdit, že to za to nestojí a že je hnusná. No, Andorra byla tím nejhezčím malým státem, který jsme během Eurotripu navštívili. Z Andorry vedou jen dvě cesty – zpět do Francie a do Španělska. Vzhledem ke kratší vzdálenosti na dálnici jsme zvolili stejnou cestu zpět. Jen jsme se tentokrát vyhnuli tunelu a užili si jízdu nad mraky při západu slunce.

ŠPANĚLSKO

Ano, pozdě v noci jsme dorazili do Španělska. A to proto, abychom… Abychom dojeli do San Sebastiánu, při hledání místa na nocleh se projeli kolem strašidelného majáku a nakonec skončili kousek od pláže a spali v autě (protože to k road tripu patří, že?). A ráno opět zpátky do Francie.

FRANCIE

Hendaye

Do Hendaye jsem chtěl z jednoho důvodu – na bagety, na které jsem se těšil celé dva roky, co jsem tam byl naposled. Zároveň jsme potřebovali wifi pro najití ubytování v blízkosti oceánu někde u Hossegoru a Seignosse. Nebylo to zrovna jednoduché, protože to bylo drahé/bylo to daleko/lidi neodpovídali, ale nakonec se nám podařilo sehnat skvělé ubytování v Hossegoru.

Hossegor a Biarritz

Byl to krásný rodinný dům v borovicovém lese s bazénem a japonskou zahradou (Chceš kredit 20 $ na Airbnb? Tak klikej!). Majitelé, manželský pár, se o nás starali opravdu nadstandardně a hlavně byli velmi zcestovalí, takže jsme toho měli hodně k povídání. Strávili např. několik let v Libanonu nebo Japonsku, do kterého se zamilovali a my tak měli k dispozici pokoj s japonskými prvky. A proč Hossegor? Protože surfování a Surf-Trip.cz! Vlny tu mým (ne)schopnostem ale moc nesedly a ta ryba, co vás může zabít? Ostnatec, který dle Wikipedie zabil asi tak jednoho člověka. Každopádně bolest způsobená bodnutím není moc příjemná. Až pobřežní hlídka mi vysvětlila, o co šlo.

Gouffre de Padirac

Hossegor jsme opustili někdy odpoledne a vydali se zpátky na východ. Noc jsme strávili ve stanu poblíž Gouffre de Padirac, kam jsme se chystali další den. Gouffre de Padirac je propast a jeskyně, ve které se jezdí na lodičkách. Takže skoro jako Macocha. Jen to tam vypadalo trochu jako v Jurském parku.

ŠVÝCARSKO A LICHTENŠTEJNSKO

Ten den jsme dojeli do Saint-Julien-en-Genevois na hranicích se Švýcarskem, stan postavili na francouzské straně a na záchod jsme chodili do Švýcarska.

Ženeva

Ráno jsme na chvíli zavítali do Ženevy, podívali jsme se k OSN a Ženevskému jezeru a pak už nás čekalo projetí celého Švýcarska až do jeho nejvýchodnější části.

Lauterbrunnen

První zastávkou byl 297 metrů vysoký vodopád Staubbachfall v Lauterbrunnenu. Odtud jsme pokračovali k těm nejznámějším švýcarským vodopádům.

Rýnské vodopády

K Rýnským vodopádům jsme nejdříve dojeli z jižní strany, kde se nachází i vyhlídková plošina. Zde se překvapivě platí vstupné, zřejmě dřív, než vejdete do areálu zámku Laufen. To byste si ale nesměli myslet, že ty kasy tam jsou jen tak, nebo pro plavbu lodí. A jelikož nikdo nikde nekontroloval, dostali jsme se zdarma až dolů k vodě. Co na tom, že ty turnikety nám po cestě přišly divné, ale když byly dvířka pro vozíčkáře vedle nich otevřena, tak proč se nad tím pozastavovat. Ušetřili jsme tak aspoň 5 franků.

Poté jsme přejeli na severní stranu do Neuhausen am Rheinfall, kde se ale nedá k vodopádům dostat tak blízko. A právě po cestě tam nás poprvé zastavila policie, jelikož si asi všimla toho, jak na ně všichni čumíme, když jeli proti nám. Nebo je zaujala nepřipoutaná spolujezdkyně? Za chvíli byli za námi i s rozsvíceným majáčkem. Naštěstí to proběhlo jen jako běžná kontrola a bez pokuty, pobavili jsme se o našem tripu a když viděli nacpaný kufr, tak jsme ho ani nemuseli pořádně ukazovat.

Sankt Gallen

Od vodopádů jsme zamířili do naší cílové destinace – do St. Gallenu (česky prej Svatý Havel), kde nás ubytovala Kačka, která je tam tento semestr na Erasmu. Ze St. Gallenu jsem vlastně ani pořádně nic neviděl, ale za to jsem se podíval na jednu přednášku na univerzitě. V němčině.

Vaduz a Malbun

Ze St. Gallenu jsme si udělali výlet do posledního malého státu. Lichtenštejnsko (zkuste si to napsat dobře napoprvé) nabízí hlavně Vaduz a hory, ve kterých jsme si vybrali lyžařské středisko Malbun. Návštěvou Vaduzu jsme pravděpodobně navýšili jeho počet obyvatel o několik procent, podívali se na náměstí této hlavní lichtenštejnské vesnice a poté jsme raději vyjeli výš do hor. Kolem hradu, ve kterém sídlí knížecí rodina a je tak veřejnosti nepřístupný, přes spoustu dalších vesniček až do Malbunu.

A to bylo vše, dál už nás čekala jen cesta přes Německo bez plánovaných zastávek zpět do Brna. A trocha statistiky?

Ujeli jsme přes 6 000 km. Nafta nás stála necelých 13 000 Kč, na mýtném jsme zaplatili miliony. Ve stanu jsme spali 9x, z toho 3x v kempech. V autě jednou. Tři noci u přátel, dvě přes Airbnb, jednu v hotelu. 10 států za 17 dnů.

Road trip po Evropě, část I.

Po návratu z Gruzie jsem se ani nestihl pořádně ohřát doma a už jsem zase vyrážel pryč. Tentokrát jsme měli s přáteli v plánu road trip po západní Evropě. Rakousko, Itálie, San Marino, Monako, Andorra, Španělsko, Francie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko a Německo. Jak to vše dopadlo?

RAKOUSKO

Grüner See

První zastávkou v Rakousku bylo Grüner See, i když jsme z počátku zvažovali, zda tam jet kvůli množství vody. Na jaře a na začátku léta ho vyhledávají potápěči, kdy se mu zvýší hladina z tajícího sněhu a můžete tak proplouvat třeba kolem laviček, na které jsme si my mohli sednout. Nakonec stála návštěva rozhodně za to, i když vody zas tolik nebylo.

Hallstatt

Z Oberortu jsme pokračovali k Halštatskému jezeru, kde jsme chtěli strávit první noc. Parkoviště u jezera říkalo, že pře noc můžeme zůstat zdarma, ale stanovat nesmíme. Auto jsme zaparkovali tak, aby na něj nebylo vidět, postavili stan a zlikvidovali jídlo z domu, včetně gruzínského piva, které mi ještě zbývalo. V noci nás nečekalo dobré počasí, stan jsme nepostavili nejlíp a tak nám občas káplo na nos. Ráno naštěstí přestalo pršet kolem šesté a my tak stihli opustit parkoviště před dobou, kdy by se mělo platit. Na chvíli jsme se zastavili v Hallstattu a pak vyrazili do Werfenu.

Werfen

Ve Werfenu se nachází hrad Hohenwerfen, na který jsme si vyšlápli pěšky, abychom zjistili, že i vstup na nádvoří stojí 11 euro. No aspoň tam měli wifi, tak jsme zklidnili svůj absťák a pokračovali jsme do Alp omrknout Grossglockner.

Grossglockner

Zvolili jsme Grossglocknerskou vysokohorskou silnici, která byla skvělým zážitkem a za těch 35 euro určitě stála. Po ní se dá dojet až k ledovci Pasterze, který je hned pod Grossglocknerem. V Rakousku už nás nic nečekalo a na řadě byla Itálie.

ITÁLIE A SAN MARINO

Lago di Garda

Celá cesta přes Alpy byla plná úžasných scenérií, serpentin a vesniček, projeli jsme přes Cortinu d’Ampezzo do Trenta a začali se shánět po noclehu. Přes Airbnb se nám nepodařilo najít nic podle představ a tak jsme kolem půlnoci dorazili do kempu na severu Lago di Garda. Ráno jsme chtěli dojet na jih jezera do Peschiera del Garda a zvolili jsme super silnici, která lemuje jezero. Stejný nápad mělo asi milion dalších lidí, takže se cesta pěkně protáhla. Do večera jsme chtěli dorazit k Benátkám, které jsme měli v plánu na další den. Asi by to nebyl ten správný trip, aby se něco nepokazilo. Na dálnici u Verony si auto řeklo, že nás dál nepoveze a my tak strávili asi dvě hodiny na SOS odpočívadle, než pro nás přijela odtahovka.

Verona

Jediné štěstí bylo, že přímo ve Veroně byl servis Škodovky. Ujala se nás velmi příjemná a ochotná paní. Něco, s čím byste se u nás nejspíš nesetkali. Zařídila s námi vše potřebné a pomohla najít levné ubytování. Hotel pár kroků od servisu. Docela změna oproti stanu. Ne že bychom si nedokázali najít ubytování sami, ale ve Veroně zrovna nebylo k dispozici nic za přijatelnou cenu. A to jsme ani neměli jisté, do kdy bude auto opraveno a hrozilo nám, že bez něj budeme přes víkend. Jediné řešení by bylo půjčit si auto a neztrácet víkend v jednom městě.

Páteční dopoledne jsme tak využili k prohlídce města a nebyla to vůbec špatná neplánovaná zastávka. A čekala na nás i dobrá zpráva – auto bude opraveno odpoledne.

Benátky

K Benátkám jsme dorazili večer, přespali poblíž v kempu a ráno jsme busem vyrazili na ostrovy. Jelikož jsme si lístek na MHD kupovali až u řidiče, tak nás to možná vyšlo dráž, než v případě parkování přímo v Benátkách. Udělali jsme si okruh stylem jdi s davem a odpoledne opět vyrazili na další cestu – na jih do Rimini, což mělo být naše stanoviště před návštěvou San Marina. Kemp jsme si nakonec našli kousek dál v Riccione, při koupání si užili doteky medúz a místního hotelového vyhazovače, podle kterého byla zrovna ta část naprosto prázdné pláže soukromá.

San Marino

Určitě by bylo hrozně super vyrazit do San Marina už na východ slunce, ale spánek je spánek. I tak jsme dorazili v době, kdy se město začínalo teprve probouzet a na Monte Titano tak nebyli téměř žádní turisté. Na hoře se nacházejí celkem tři pevnosti, které nikdy nebyly dobyty – La Fratta, La Guaita a La Montale, do které vede vchod z podzemí a sloužila jako věznice. Mimochodem, věděli jste, že Velká cena San Marina F1 se nejezdila v San Marinu, ale kousek dál v italské Imole? Název získala jen protože Itálie již jednu VC měla.

Cinque Terre

Ze San Marina jsme vyrazili na západní pobřeží do regionu Cinque Terre (takže jsme vynechali Florencii i Pisu), který leží mezi městy La Spezia a Janov. Cinque Terre je proslulé malými barevnými vesničkami na pobřeží, do kterých se autem přímo nedostanete, to je povoleno jen místním. Nezbývá tak nic jiného, než zaparkovat na okraji a troch se projít. Tyto vesničky jsme navštívili celkem tři, a to Riomaggiore, Cornigliu a Vernazzu.

Noc jsme chtěli strávit v Janově přes Couchsurfing, ale nikdo neměl možnost přijmout čtyři osoby. Nakonec vyhrál docela bláznivý nápad jet až do Francie, kde je stanování mimo kempy povoleno.

FRANCIE A MONAKO

Čekala nás tak asi čtyřhodinová cesta a za hranice jsme dorazili kolem půlnoci. Ve francouzském Mentonu jsme si chtěli postavit stan na pěkném travnatém plácku, ale místní policie nám to nedoporučila (rozuměj zakázala, aby z toho neměli problém) a poslala nás na nějaké místo dál po cestě, které jsme stejně nenašli. Dostali jsme se až na docela skrytou pláž těsně před Monakem a kolem druhé šli spát.

Monako

Další den nás čekala návštěva Monaka, kde jsme měli domluveno i přespání. Chvíli jsme dali relax v bazénu a odpoledne si prošli téměř celé Monako – pláž Larvotto, japonskou zahradu, přístav Hercule, Monaco-Ville s Knížecím palácem, katedrálu sv. Mikuláše a kasíno Monte Carlo.

Který malý stát byl z Eurotripu nejhezčí, jaká ryba vás může zabít při surfování ve Francii a kde nás poprvé zastavila policie? Dozvíte se v dalším článku.

Road trip po Evropě, část II.